Ve středu 8. července 2026 zasáhla sport nevidomých velmi smutná zpráva. Ve věku 58 let tragicky zemřel Petr Müller. Sportovní svět nevidomých přišel o jednoho z obětavých lidí, pro které byl sport naprosto vším. Petr se jako asistent, rozhodčí, trasér a trenér věnoval širokému spektru sportů od běžeckého lyžování přes cyklistiku až po goalball.
Mohli jste ho rovněž potkávat při různých charitativních akcích, kde ochotně a s láskou přibližoval široké veřejnosti nejen sport, ale i celkově život zrakově handicapovaných.
Petr byl zkrátka a dobře v tom nejlepším slova smyslu tak trochu sportovním bláznem, neboť dokázal zorganizovat široké spektrum aktivit od cyklistické výpravy po Čechách až po výpravu napříč Evropou.

Petr Müller oddílově patřil do sportovního klubu TJ Zora Praha, ale rovněž působil jako trenér či asistent české goalballové reprezentace. Naposledy se představil jako asistent reprezentačního trenéra Jakuba Kyzlinka na mistrovství světa v goalballe v roce 2018, které se uskutečnilo ve švédském Malmö.
Petr se mihnul i na předchozím goalballovém mistrovství světa na začátku července roku 2014 ve finském Espu. Zde ovšem Petr nebyl v roli žádného člena českého reprezentačního výběru, ale zorganizoval cyklistickou výpravu fanoušků, která vyrazila z Prahy přes Polsko a Estonsko až do Finska, kam zdárně dorazila na poslední dva zápasy v základní skupině a čtvrtfinále, kde bohužel čeští goalballisté proti favorizované Litvě své působení na tomto světovém šampionátu zakončili. Na Petra ve svém povídání zavzpomínal předseda jeho domovského oddílu pan Josef Polnar.

Kdo byl Petr Müller (*5. 1. 1968 + 8. 7. 2026)

Je zvláštní mluvit o Petrovi v minulém čase. Přestože už není mezi námi, v našich srdcích, vzpomínkách i příbězích, které po sobě zanechal, zůstává stále přítomen. Byl to člověk, který nežil jen pro sebe. Celý svůj život věnoval druhým a bez nadsázky lze říci, že pomohl nespočtu lidí na jejich cestě životem. Petr byl výraznou a respektovanou osobností především ve světě nevidomých a zrakově postižených sportovců. Už od mládí se přirozeně zapojoval do aktivit, které měly smysl a přinášely radost ostatním. Ať už jako vedoucí na letních táborech, nebo jako kamarád a průvodce svých slabozrakých přátel při sportovních aktivitách, vždy ochotně věnoval svůj čas, energii i vlastní pohodlí ve prospěch druhých.

S jeho životem byla neodmyslitelně spojena TJ Zora Praha, organizace sdružující nevidomé a zrakově postižené sportovce, které zůstal věrný až do posledních dnů svého života. Úzce spolupracoval také s dobročinnými nadacemi, například s nadací Leontinka.Podílel se na mnoha projektech, které pomáhaly lidem se zrakovým handicapem vést aktivní a plnohodnotný život.

V TJ Zora Praha působil zejména jako vedoucí cyklistického oddílu a oddílu běžeckého lyžování. Aktivně se podílel také na rozvoji goalballu, kde působil jako hlavní rozhodčí, a ochotně pomáhal i v dalších sportech. Každoročně se zapojoval do organizace Dne otevřených dveří TJ Zora Praha, účastnil se festivalů, osvětových akcí a kampaní, jejichž cílem bylo přiblížit široké veřejnosti svět sportu nevidomých a slabozrakých. Zkrátka byl vždy tam, kde bylo potřeba přiložit ruku k dílu. Sport miloval, ne však kvůli vlastním úspěchům nebo medailím. Jeho největší radostí bylo umožnit sportovat těm, kteří by to bez pomoci druhých jen obtížně dokázali. Se svými svěřenci se pravidelně účastnil řady závodů v tandemové cyklistice i běžeckém lyžování. Nechyběl například na závodech seriálu Kolo pro život, Železný dědek, Jizerská 50 nebo Bieg Piastów v polských Jakušicích.

Petr byl také velkým dobrodruhem. V roce 2003 poprvé objel na tandemu se svými přáteli Českou republiku. Tento zážitek se stal začátkem mnoha dalších odvážných výprav. Organizoval náročné cyklistické expedice pro nevidomé sportovce a jejich piloty, během nichž společně překonávali hranice států i vlastních možností. Vedl výpravy přes Alpy až na chorvatský ostrov Krk, cestu dlouhou 780 kilometrů zvládli za pouhých pět dní. Nezapomenutelná byla také cesta na paralympiádu do Londýna, výprava na Ukrajinu, cesta za Polární kruh nebo putování do Řecka spojené s výstupem na bájnou horu Olymp. Poslední velkou tandemovou expedicí byla cesta po Labské cyklostezce, která nakonec vedla až do Lübecku - Travemünde k Baltskému moři.

Každá z těchto cest byla víc než jen sportovním výkonem. Byla plná přátelství, zážitků, odvahy a okamžiků, na které její účastníci nikdy nezapomenou. A právě Petr byl tím, kdo dokázal lidi spojovat, motivovat a dodávat jim sílu pokračovat dál. Měl výjimečný dar nacházet řešení i v těch nejsložitějších situacích. Ať už šlo o problémy na cestách, při sportu nebo v osobním životě, vždy se snažil pomoci. Pro mnoho lidí byl oporou, přítelem, rádcem i inspirací. Za svůj život vykonal nespočet dobrých skutků a každý, kdo ho poznal, si odnesl něco cenného.

Vzpomínejme na Petra Müllera s láskou, úctou a vděčností. Jeho energie, odhodlání, laskavost a nezištná pomoc budou žít dál v lidech, kterých se dotkl.
Poslední rozloučení s Petrem Müllerem se uskutečnilo v pondělí 13. července 2026 na hřbitově v Divišově u Benešova.
Jménem Českého svazu zrakově postižených sportovců vyjadřujeme celé Petrově rodině a všem pozůstalým upřímnou soustrast.