Během druhého dubnového víkendu, tj. ve dnech 10. až 12. dubna 2026, se v Karlovicích na Bruntálsku uskutečnil již 29. ročník mezinárodního turnaje Memoriál Vl. Trávníčka v šachu nevidomých. Pořadateli SK Sigma Olomouc MŽ se pro letošní ročník podařilo přilákat celkem 16 šachistů, a to z České republiky, Polska a Slovenska. Ve společnosti 13 mužů se představily pouze 3 ženy.
Největšími favority celého turnaje byli český reprezentant Josef Polnar a polský reprezentant Antoni Niedzwiedz. Hrálo se švýcarským systémem na 7 kol s celkovým časem na partii 30 minut.
V napínavé bitvě dvou největších favoritů se na konec loňský vládce celého turnaje Josef Polnar z TJ Zora Praha musel sklonit před polským šampionem Antoniem Niedzwiedzem z Bielsko Biela. Pepa na něho ztratil bod a půl v pomocném hodnocení.
Polák ukázal svoji herní taktiku naplno s celkovým ziskem 6,5 bodů (pomocné hodnocení 27,5) a ovládl celkové pořadí tohoto turnaje. Pepa pak s 6,5 body (pomocné hodnocení 26) skončil na místě druhém.
Na třetím místě se pak umístil další šachista z České republiky, a to Matyáš Kluba ze Sokolu Vrbno se ziskem 4,5 bodu.
Nepopulární bramborová medaile putovala do SK Podlužany zásluhou Jaroslava Švásty, který uhrál celkem 4 body. V pomocném hodnocení pak získal 30,5 bodů a díky tomu předstihl na 5. místě Roberta Lorince ze slovenské Bratislavy.
Pořádajícímu oddílu SK Sigma Olomouc MŽ udělala obrovskou radost svým šestým místem Irena Šourková, která se s celkovým ziskem 3,5 bodu stala zároveň nejlépe umístěnou ženou celého turnaje.
Takový tedy byl již 29. ročník Memoriálu Vl. Trávníčka v šachu nevidomých. V příštím roce se tak uskuteční již jubilejní 30. ročník tohoto tradičního dubnového turnaje a my se těšíme, co přinese.
Níže si můžete přečíst, co říká Josef Polnar k boji o celkové prvenství v turnaji:
„Favority turnaje jsme byli já i Antoni Niedzwiedz z Polska. Hráli jsme výborně první čtyři kola. Vyhráli jsme nad svými soupeři a v pátém kole nás čekal vzájemný zápas. Oba se dobře známe a Antoni si na mě připravil novinky ve své hře. Partie byla vyrovnaná a čas plynul. Do závěrečné fáze hry ani jeden z hráčů neztratil materiál a postavení na šachovnici vypadalo lépe pro mě. Pohled na časomíru byl neúprosný, dvě minuty pro každého do konce hry. Antoni mi nabídl remízu a já jsem ji jako gentleman přijal. O vítězi rozhodla tedy poslední kola.
Před posledním kolem jsme oba měli shodný počet bodů a jistotu medaile. To, jaká bude, záleželo čistě na nás a našich soupeřích. Antoni hrál s neokoukaným mladíčkem Simonem Vilémem ze Sokolu Vrbno a já s Jaroslavem Švástou z SK Podlužany. Obě partie dospěly do nestejné pozice. U Antoniho po upozornění rozhodčího soupeř souhlasil s vrácením tři posledních tahů. Bohužel u mé partie soupeř trval na postavení figur, tudíž jsem po krátké diskusi opravil postavení figur na své šachovnici. Obě partie skončily pro nás dobře a o vítězi rozhodlo až pomocné hodnocení, neboť jsme shodně uhráli celkem 6,5 bodů. Antoni získal pomocné hodnocení 27,5 a získal zlato. Já jsem měl pomocné hodnocení 26 a bral jsem stříbrnou medaili.“
Josef Polnar ještě k celkovému průběhu ze svého pohledu dodává:
„Hrálo se mi dobře. Po třetím kole jsem měl podezření na chybné zapsání výsledků mých partií, protože dle pravidel jsem měl hrát s Antoniem, ale hrál s jiným hráčem. Upozornil jsem rozhodčího, že mi nesouhlasí rozlosování 4. kola. Jeho odpověď byla, že počítač vylosoval dvojice a on s tím nic neudělá.
Před posledním kolem rozhodčí přečetl pořadí. Bylo zřejmé, že od prvního kola mám špatně zapsaný výsledek partie. Bylo mi jasné, že celý turnaj hraji s jinými soupeři než Antoni a na pomocném hodnocení ztrácím naději na zlatou medaili. Bylo jen na mě, jak odehraji poslední kolo. Pořád tu byla naděje, že Antoni zaváhá a já i přes chybu rozhodčího budu první. Svého soupeře jsem znal a věděl, že má tendence si pomoci k výhře nečestným způsobem. V desátém tahu se to potvrdilo. Nestejná pozice a soupeř trval na svém postavení figur. V hlavě jsem si prošel tahy zpět a napočítal jich 11. Pak jsem zkoumal pozici a zjistil, že jeho postavení figur mi vyhovuje. Soupeř svým postavením oslabil obranu svého krále. Opravil jsem své postavení a v duchu si říkal, když chceš podvádět, karma ti to vrátí. Po dalších deseti tazích soupeř vzdal. Antoni ještě hrál a když jsem přišel, diskutoval se soupeřem nad pozicí. Požádal jsem rozhodčího o přítomnost u partie. Po krátké diskusi si hráči vrátili 3 tahy a Antoni nakonec vyhrál. Medaile byla jistá, jestli bude stříbrná nebo zlatá, to pro mě nehrálo roli. Oba jsme podali dobrý výkon a chyba rozhodčího se nedala vrátit.“
